Občanské sdružení Život na dvě doby

 

Dobrý den,
dovolte nám krátce se představit. Jsme očanské sdružení , jehož hlavním cílem je pomoc zdravotně postiženým občanům. Náš vznik se datuje ke konci roku 2011, kdy nás neochota a problémy se státními úřady donutily jít vlastní cestou. 
 Důvodem k založení občanského sdružení byla tragická nehoda v životě Milana, při které  v roce 2006 ochrnul. Vzhledem k závažnosti úrazu a vzniklému handicapu vyvstalo najednou plno problémů a nových potřeb ( např. vytvoření bezbariérového bydlení, doprava,  rehabilitace,  .... atd.).   Bohužel díky novým reformám a šetření na nesprávných místech jsme po mnoha návštěvách různých úřadů a instutucí dospěli k závěru, že si ve většině případů musíme pomoci sami . Po zvážení možností jsme  založili tohle sdružení, které se snaží v různých situacích pomoci vrátit handikepované zpět do života. Jeho název vypovídá o dvou etapách života, kdy se během jednoho okamžiku vše změní a začíná nová cesta jiným směrem. Formu občanského sdružení jsme zvolili také proto, že se jedná o formu právnické osoby, a tudíž je dostatečným právním garantem zastřešujícím naši činnost.

První kroky směřovaly cestou získávání finančních prostředků pro zakoupení nových invalidních vozíků lidem, pro které život na vozíku neskončil. Jednalo se spíše o aktivní vozíky nebo vozíky vyloženě sportovního charakteru. S postupem času jsme zjistili, že samotné vozíky život zdravotně postiženého člověka neuspokojí a své zájmy rozšiřujeme i do oblasti rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. Pomocnou ruku také dáváme lidem, kteří se na vozíku ocitli teprve nedávno, a to formou poradenství, ale také snahou o začlenění do běžného života prostřednictvím různých konaných akcí. Asi poslední aktivitou je snaha podělit se o zkušenosti z výletů na vozíku formou rad a tipů pro výlet bez bariér na našich webových stránkách.  

 

Aktuální složení Rady občanského sdružení:

Předseda:              Milan Laštůvka

Místopředseda:      Petr Barák

Místopředseda:      Dalibor Nejedlý    

 

V současné době se činnost sdružení zaměřuje mj. na získávání finančních prostředků od různých firemních i individuálních dárců zejména pro potřeby bytových úprav, cvičebních a rehabilitačních procedůr, dopravy, na nákup a výrobu různých kompenzačních pomůcek a celé řady dalších výdajů spojených s úrazem.

 Prioritou pro nás zůstává Milan a naše snaha jej maximálně podporovat a pokusit se mu pomoci. Milan utrpěl v roce 2006 úraz páteře, kdy jeho následkem došlo k poškození míchy v hrudní oblasti TH 6 - diagnóza paraplegie. Následkem úrazu došlo k plnému ochrnutí dolních končetin a části trupu. K pohybu potřebuje mechanický invalidní vozík. I přes pravidelnou rehabilitaci, kdy intenzivně pracuje na zlepšování fyzické kondice a na nácviku maximální míry soběstačnosti, je v mnoha činnostech každodenního života závislý na osobní asistenci. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu potřebuje bezbariérové prostředí, aby mohl zvládat alespoň některé běžné každodenní činnosti. Znamená to pro něj možnost být samostatný a soběstačný alespoň v rámci zachovaných fyzických schopností. Snahou je, aby mohl i přes svůj handicap žít plnohodnotným životem v rámci jeho možností.

Jaké byly poslední Milanovy kroky v životě na vozíku ?

„Od úrazu uběhlo spoustu let a se zpětným pohledem jsem pyšný na to, co jsem na vozíku dokázal. Od prvního seznámení s jízdou na vozíku, zdolávání překážek, jízdu automobilem, sport, přestěhování až po samotnou pomoc lidem s handicapem. Mým cílem je stále se zlepšovat, prát se s úskalím vozíčkáře a pokořit další metu v podobě rodinného života. Každodenní aktivita mi dává zapomenout na mé zdravotní postižení, ať už se věnuji sportu, výletům za poznáním nebo oblíbenému koníčku renovaci veteránů. S přestěhováním do Prahy se navíc otevřela řada dalších možností, jak svou aktivitu rozšířit. Jako člen občanského sdružení, zabývající se pomocí zdravotně postiženým lidem, předávám své zkušenosti ze života na vozíku, kdy nejhezčí odměnou je úsměv na tváři, které jsme mohli pomoci."